Standard plemene | Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes

(Berner Sennenhund - Dürrbächler)

Standard FCI č. 45 ze dne 5. 5. 2003

Země původu:

Švýcarsko

Datum publikace platného originálního standardu:

25. 3. 2003

Použití:

Původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes.

Klasifikace FCI:

Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi. Bez zkoušky výkonu.

Krátký historický přehled:

Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler"). Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili "Švýcarský klub dürrbašských psů" a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.

Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

Celkový vzhled:

Dlouhostrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný.

Důležité proporce:

Poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9 : 10; spíše kompaktní než obdélníkový pes.
Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.

Charakteristika:

Spolehlivý, pozorný, ostražitý a nebojácný v každodenních situacích; dobromyslný a příchylný vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.

Hlava:

Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.

Lebka: Při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.

Stop: Výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.

Nosní houba: Černá.

Tlama: Silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.

Pysky: Přiléhající, černé.

Chrup: Úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.

Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.

Uši: Středně velké, vysoko nasazené, zavěšené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha zvadu vzpřímené, piřčemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.

Krk:

Silný, svalnatý, středně dlouhý.

Trup:

Silný, kompaktní.

Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.

Hřbet: Pevný, rovný a vodorovný.

Berdra: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.

Záď: Měkce zaoblená.

Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.

Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.

Ocas:

Huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ním.

Hrudní končetiny:

Silná stavba kostí. Při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.

Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.

Nadloktí: Dlouhé, šikmo postavené.

Loket: Dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.

Předloktí: Silné, rovné.

Přední nadprstí: Při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.

Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.

Pánevní končetiny:

Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.

Stehna: Dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.

Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené.

Lýtka: Dlouhá, dobře šikmo postavená.

Hlezno: Silné, dobře zaúhlené.

Zadní nadprstí (nárt): Téměř svisle pstavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování paspárků zákonem zakázáno).

Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.

Chody:

Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu i zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

Srst:

Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.

Zbarvení:

Temě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách, na hrudi a kolem řitního otvoru; s bílými znaky na místech, jak je následně uvedeno:

Čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
Bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
Žádoucí jsou bílé tlapy a špička ocasu.
Toleruje se malá bílá skvrna na šíji a v řitní krajině.

Velikost:

Kohoutková výška u psů činí 64 - 70cm, ideálně 66 - 68cm; u fen 58 - 66cm, ideálně 60 - 63cm.

Vady:

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné stupni jejího vyjádření.

Nejisté chování.
Jemná stavba kostí.
Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.
Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). Na M3 se nebere zřetel.
Osrstění:
- Vysloveně kadeřavá srst.
- Vady kresby srsti:
  - Chybějící bílá kresba na hlavě.
  - Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.
  - Bílý límec.
  - Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6cm).
  - Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6cm).
  - Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).
  - Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.
  - Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.
  - Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
  - Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.

Vylučující vady:

Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.
Rozštěp nosu.
Podkus, předkus, zkřížený skus.
Jedno nebo obě oči modré ("břízové oko").
Entropium, ektropium.
Zalomený ocas, zatočený ocas.
Krátká nebo patrová srst.
Chybějící trojbarevné zbarvení.
Základní barva jiná než černá.

Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.

Poznámka:

Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá, v šourku plně sestouplá varlata.

Bernský salašnický pes Butch Casidy Baronnella